Zdravá sebekritika - tajný klíč ke štěstí

V dnešním světě neustálého shonu za dokonalostí se můžeme setkávat s pojmem sebekritika. Ale co když by sebekritika nebyla vaším nepřítelem, ale spíš spojencem na cestě k osobnímu růstu?

Zkusíme se na to podívat tak, aby nám zdravá sebekritika život obohatila a pomohla nám dostáhnout našich cílů a zlepšit vztahy s ostatními.

Jak si posilovat sebevědomí a jak posilovat své vnitřní já, o tom bylo napsáno mnoho článků. Když si nad tím zamyslím, z každé strany na nás vyskakují příspěvky o tom jak něco budovat nebo posilovat. Většinou se jedná o silné sebevědomí,

ale nikdo se už tolik nezamýšlí nad tím, jaký dopad to bude mít, když se to takzvaně přežene. A teď si sáhněme do svědomí, kdo pozná tu hranici mezi zdravým sebevědomím a arogancí?

Tahle otázka mě napadla, když přemýšlím nad tím, o čem psát. Myslím si, že i zdravá sebekritika patří do našeho rozvoje, protože je konstruktivní a díky ní se můžeme cítíme líp a stát se tak lepší verzí sebe samých.

Kdo z nás chce stále poslouchat toho našeho kritika v hlavě, který nás stále upozorňuje na nějaké nedostatky a je neustále negativní?

Zdravá sebekritika není o tom, že zabředneme do svých nedostatků a utopíme se v nich. Je to o tom, že bychom si měli uvědomit, kde máme prostor na zlepšení. A zde začíná naše cesta na lepší verzi sebe sama. Měli bychom být schopni rozeznat a uvědomit si, kdy jsme míň než laskaví, nebo trpělivý a pak se to snažit změnit.

Ve skutečnosti je zdravá sebekritika skvělý a mocný nástroj pro osobní rozvoj. Jestliže se jí naučíme správně využívat, můžeme z ní čerpat motivaci a inspiraci k našemu zlepšení.

Je velmi důležité rozpoznat to, že máme na sebe až přílišné nároky, které nejsou pro náš život pozitivní.

Zde uvedu pár příkladů, které nám napoví, že trpíme příliš nezdravou sebekritiku:

• kladu až přílišný důraz na to, jak mě vnímá okolí

• chci, aby mě okolí uznávalo

• řeším jen své nedostatky a chyby

• stále kontroluji svoje chování

• bojím se chyb a selhání

• jsem stále ve stresu

V tomto článku si povíme, jak můžeme zdravou sebekritiku začlenit do našeho každodenního života. Prozkoumáme, jak můžeme pomocí sebekritiky lépe vyjádřit svou jedinečnost a jak nám to může pomoct cítit se spokojenější.

Rozvíjení zdravé sebekritiky je proces, který potřebuje čas, trpělivost a upřímnost vůči sobě. Zahrnuje několik důležitých kroků:

• Poznat svoje hodnoty a cíle: jestliže chceme, aby byla sebekritika k něčemu, je důležité mít jasno v tom, co je pro nás důležité a kam se chceme dostat.

• Být objektivní: jestliže začneme hodnotit svoje chování, je důležité vynechat emoce a být k sobě upřímní - jen tak jsme schopni se ohodnotit.

• Nastavení cílů, kde máme prostor na zlepšení: tady bych doporučila si rozdělit velké cíle na menší, protože lépe uvidíme naše pokroky, které bychom si měli uvědomit.

• Nesrovnávejte se: srovnávání s ostatními nás brzdí, protože z toho vznikají nerealistická očekávání a to nás může frustrovat. Každý z nás je jedinečný a má svojí vlastní cestu a tempo, jak dosáhnout svých ideálů.

• Pravidelná sebereflexe: velmi důležité je pravidelně reflektovat, co se nám daří a co ne, a hledat v tom prostor na zlepšení.

• Rozvíjení sebelásky: buďte laskaví ke svým chybám. Není to vaše slabost, ale čas na to, aby jste se z nich učili a rostli.

• Trpělivost: většina změn v osobním rozvoji potřebuje čas, aby se naše nové myšlenkové vzorce usadili v našich hlavách.

Podle mého názoru bychom měli začít tím, že se zamyslíme nad tím, kdo jsme a co nám dělá radost, co nás trápí a jaké máme hodnoty. Měli bychom pochopit, proč se náš vnitřní kritik vůbec ozývá a našeptává nám "to nedokážeš" "takhle je to špatně" a mnoho dalších negativních sloganů, které se nám odehrávají v hlavě během každodenních činností.

Jestliže to dokážeme správně zanalyzovat, můžeme zjistit, že spousta těchto negativních myšlenek pochází z minulosti a jsou naše tzv. součást. Pojďme to změnit!

Místo toho abychom si říkali tyto negativní slogany změňme to na " dokážu to"

nebo "jak to mám zlepšit". Tím chci říct, abychom začali postupně myslet pozitivně a naučili se vyzdvihovat naše vlastnosti a věci, které děláme správně a radovat se ze svých úspěchů.

Je jasné, že vnitřního kritika se nezbavíme úplně, ale když ho změníme v něco, co nás podporuje a motivuje bude nám tento vnitřní rádce ku prospěchu.

Na závěr bych ráda zdůraznila, že zdravá sebekritika je cestou k osobnímu růstu, ale i duševnímu zdraví. Naučte se vnímat své chyby jako příležitost k učení, uznávejte své neúspěchy a hlavně buďte k sobě laskaví. Uvědomte si, že každý z nás má svou vlastní cestu, jedinečné myšlenky a tyto jedinečnosti nás dělají silnými.

Naslouchejte svým myšlenkám, protože nám otevírají dveře k hlubšímu porozumění, ale o tom zase příště .....

Jeden můj postřeh nakonec:

Zdravá sebekritika nám umožní se poučit z chyb a zdravé sebevědomí nám dává odvahu zkoušet nové věci a věřit ve své schopnosti.

Uvědomte si, že neustálé myšlenky a pocity, že nejsme dost dobří, vedou ke stresu a pocitu beznaději. Takže jděte vpřed, věřte si a buďte hrdí na to, kdo jste !!