Přestaň závodit s časem. Stejně nevyhraješ.

Když se ráno probudíš a už v tu chvíli máš pocit, že ti ujíždí vlak, je hrozně snadné sklouznout do paniky. Ten věčný kolotoč povinností, kdy koukáš na hodinky a v hlavě ti bliká červená kontrolka, že zase nic nezvládáš, známe asi všichni. Co když je ale ten neustálý pocit, že nestíháš, ve skutečnosti úplně v pořádku?

Já sama jsem se dostala do fáze, kdy svůj život už vědomě neřídím. Jasně, občas si něco naplánuju, protože nějaký směr v té každodenní realitě potřebujeme. Když to ale nevyjde, vůbec nic se neděje.

Už dávno vím, že v tu chvíli má se mnou Vesmír prostě jiné plány a jen mě jemně naviguje jinam. Protože všechno se děje tak, jak má, i když to v danou vteřinu ještě nedává smysl.

Díky tomuhle vědomí mě dneska změna plánu, nebo časový pres sami o sobě nerozhodí. Důvěra v proces života pro mě znamená přesně tohle – pustit tu křečovitou kontrolu.

👉Pokud zrovna teď procházíš obdobím, kdy je těžké tenhle vnitřní klid najít, přečti si můj článek s názvem Zázrak nebo trpělivost?

Když tě život posune tam, kde to neznáš

Jedna věc je brát změny s klidem, ale druhá věc je, když tě tyhle vesmírné plány donutí vystoupit z komfortní zóny. To mě samozřejmě pořád ještě dokáže trochu rozhodit. Je to lidské a přirozené, protože v té své zóně se cítíme bezpečně.

V poslední době z ní ale vystupuju čím dál častěji. Začala jsem víc točit videa a mluvit přímo na kameru, což pro mě byl ještě donedávna obrovský blok a nepředstavitelný problém. Jenže právě v těch chvílích, kdy stojíš tváří v tvář objektivu, překonáváš strach nebo stud a jednoduše zmáčkneš červené tlačítko nahrávání, přichází ten největší vnitřní posun. Vesmír nás totiž málokdy nechá stagnovat na gauči, když ví, že máme na víc.

👉A pokud cítíš, že tě tvé vlastní vnitřní strachy a bloky nepustí dál, ráda tě podpořím skrze své energetické terapie, kde se na tyto limity společně podíváme.

Proč je náš závod s časem vlastně dar?

Když máš pocit, že máš pořád málo času, zkus se na to podívat z té druhé strany, ne jako na nepřítele.

• Selekce toho podstatného: Když nestíháš, život tě vlastně nutí zredukovat ty nepodstatné věci. Nemáš čas řešit hlouposti, a tak si musíš vybrat jen to, na čem ti opravdu záleží. Zbytek prostě necháš jít.

• Prostor pro nečekané věci: Když máš celý den naplánovaný na minuty, nenecháváš žádné místo pro kouzlo přítomného okamžiku. Život se děje v těch mezerách mezi úkoly, které ti nevyšly.

Pustit kontrolu a dýchat

Představa, že musíme mít neustále všechno hotové, zorganizované a vyřešené, je obrovská iluze. Neznamená to, že máme rezignovat na řád a nechat věci plavat. Ale když makáš, tvoříš, posouváš se a učíš se nové věci – jako já teď s natáčením videí – je naprosto přirozené, že se plány občas sesypou. To, že v tu chvíli nestíháš původní harmonogram, není tvoje selhání. Je to prostě důkaz toho, že jsi v akci a v pohybu.

Místo toho, aby ses bičovala za to, co jsi dneska neodškrtla v diáři, zkus změnit úhel pohledu. Dovol si ten luxus říct si: „Dneska jsem udělala maximum, udělala jsem kroky dopředu, a to, co zbylo, počká. Vesmír se nezblázní a já taky ne.“

Skutečná vnitřní síla totiž netkví v tom, že stihneš úplně všechno, ale v tom, že dokážeš zůstat v klidu a věřit životu i ve chvíli, kdy se tvoje plány sypou jak domeček z karet.

Zpomalit znamená vyhrát

Tvůj každodenní závod s časem skončí přesně ve chvíli, kdy se rozhodneš z něj vystoupit. Čas totiž není nepřítel, kterého musíme porazit, ale prostor, který dostáváme k žití. Když se příště přistihneš, že panikaříš kvůli plnému diáři, na minutu se zastav, nadechni se a zkus uvěřit tomu, že jsi přesně tam, kde máš v tu chvíli být.

Jak to máš s plánováním ty? Dokážeš občas povolit otěže a nechat věci prostě plynout, nebo tě změny ještě pořád vyvádějí z míry? Napiš mi dolů do komentářů, moc ráda si vaše příběhy přečtu 👇