Láska nebo past?

Toxické vztahy - dvě slova, která vyvolávají silné emoce. Je to vztah, kde převládá manipulace, negativní emoce i každodenní ponižování, ale i fyzické násilí. Již z tohoto krátkého definování si uvědomíme, že tento vztah rozhodně není zdravý. Spíš bych ho nazvala škodlivý, nebo ničivý.

Co víc nám může ubližovat a snižovat sebevědomí, než to, když nás někdo blízký a třeba i milovaný pravidelně a hlavně cíleně ponižuje, kontroluje a manipuluje s námi.

Když mě paní Veronika požádala, zda bych mohla napsat příspěvek na toto emotivní a citlivé téma, v první chvíli jsem byla zaskočená, protože jsem si sama prošla tímto velmi negativním období a není pro mě úplně lehké o tom psát. Je to již pár let zpět, ale věřte, když nyní přemýšlím jak formulovat a popsat toxické jednání, v mysli mi stále vyskakují velké červené vykřičníky.

Budeme hledat odpovědi na otázky, jak toxické vztahy rozpoznat, jak se z nich vymanit a jak se můžeme naučit z takových zkušeností vyjít silnější a sebevědomější.

Láska nebo past? To není jen otázka, ale je to i výzva k zamyšlení, protože tyto vztahy jsou velmi destruktivní a mohou negativně ovlivnit naše životy.

V první řadě je důležité rozpoznat příznaky, protože ty mohou zahrnovat různé formy chování jako je manipulace, emocionální zneužívání, kontrola a dokonce i fyzické násilí.

První vlaštovky, které nás dokážou upozornit na to, že v našem vztahu není něco v pořádku:

• nedostatek podpory - chybí vzájemná podpora a dochází například k neustálé kritice z jedné strany nebo ignoraci

• nerespektování hranic - pokud partner nerespektuje hranice nebo je překračuje i to je již varovný signál

• málo komunikace - chybí vzájemné vyjasnění situací, plno urážek, sarkasmu nebo obviňování

• postupně ztrácíme svou identitu - přílišná nezdravá láska - s tím je spojeno upřednostnění druhé osoby a tím ztrácíme své vlastní "já"

• žárlivost - nadměrná žárlivost je známka nedůvěry a potřeba neustálé kontroly

• izolace a omezení kontaktů - zákazy ve formě "milých" doporučení, aby docházelo k omezenému kontaktu s rodinou nebo přáteli, které vyvrcholí úplnou izolací

• chybí důvěra a respekt - pochyby a žárlivost vedou k nezdravému chování

• manipulace - dosažení svých cílů na úkor ostatních různými manipulačními technikami

• zneužívání - opakované emocionální, fyzické nebo verbální násilí, které slouží k ovládání partnera

Když si uvědomíme, že jsme v toxickém vztahu, z mého pohledu je už pozdě, protože náš manipulátor nás má v hrsti a již nás ovládá. Každopádně bychom se měli zamyslet nad našimi možnostmi a případně podniknout nějaké kroky k tomu, abychom se chránili. Jestliže je situace natolik závažná a devastující, doporučovala bych vyhledat pomoc u odborníka.

Z vlastní zkušenosti vím, že odchod z toxického vztahu je velmi náročný a na první pokus si myslím i dost nemožný.

I když se nám může zdát, že už je pozdě, pamatuj, nikdy není příliš pozdě na to, aby jsme se postavili na vlastní nohy a začali dělat změny, aby nám pomohli zlepšit situaci.

Ted se můžete zeptat, ale jak to mám udělat?

• přijmout tuto situaci - uznejme si, že jsme v tomto vztahu a je to první krok k získání kontroly nad svým životem

• bezpečný prostor - najít si bezpečné místo, kde můžeme vše v klidu promyslet

• podpora - je velmi důležitá, promluvit si s někým, komu důvěřujeme anebo s odborníkem

• naplánujte si odchod - mít připravený plán jak bezpečně odejít

Uvědomuji si, že je toto období složité a obtížné, ale je důležité najít v sobě sílu a odvahu udělat zásadní kroky.

Přemýšlela jsem o tom, zda vám tady vylíčit svůj příběh nebo ne, protože v mém životě udělal na určitou dobu velmi strastiplné období a dodnes na to nerada a bolestně vzpomínám s vědomím, jak jsem to mohla dopustit. I po těch letech mi vhání slzy do očí, když si představím, co všechno jsem si nechala líbit a čím jsem si musela projít, než jsem prozřela. Nelituji se, protože vím, že mě to vnitřně velmi posílilo a vím, že do takového vztahu už nikdy nevstoupím a nikomu již nedovolím, aby se mnou takto manipuloval a emocionálně mě vysával.

Má zkušenost je bohužel příkladem toho, jak moc takový škodlivý vztah dokáže ovlivnit náš život.

Vše začalo tehdy, když jsem se rozváděla a mé city byly na bodu mrazu. Najednou se zjevil a říkal jak jsem úžasná a jevil se mi jako šarmantní a pozorný muž. Avšak brzy se ukázalo, že jeho zájem o mě byl povrchní a sobecký. Připadala jsem si jako bych chodila po laně nad propastí. Každý den jsem balancovala na tenké hranici mezi láskou a posedlostí. Můj přítel, kterého jsem považovala za svého ochránce, se proměnil v mého dozorce. Jeho posedlost mnou byla jak "sladký jed", který mě zprvu omámil, ale nakonec mě ničil a začal ničit moje sebevědomí i vnitřní já. Začalo to nenápadně. Krátké zprávy, které se mi zdály být pečující se staly nekonečným proudem dotazů: Kde jsi? S kým jsi? Proč jsi odpověděla po tak dlouhé době?

Každá tato zpráva mě posouvala dál a dál do temnoty. Každá zpožděná odpověď a nebo nepřijatý hovor považoval za zradu a za důkaz nevěry. Jeho neustálé sliby krásných dnů se ztrácely v mlze lží, kterými mě neustále celé dny opíjel.

Nikdy neplatil, jeho jediný příspěvek byla neustálá kontrola. Nakonec se o mě začala obávat i má rodina, protože viděli, jak jsem nešťastná a stále jen v něco doufám a věřím člověku, kterého oni již prokoukli.

Zlom přišel v době, když jsem věděla, že už s tím člověkem nechci mít nic společného a snažila se tento destruktivní vztah již po několikáté ukončit. Přestala jsem reagovat na jeho telefonáty a zprávy. Ten večer přijel a křičel na mě na veřejnosti, jak si dovoluji nezvedat telefon.....pak udělal věc, kterou jsem nečekala a velmi mě překvapila - strčil do mě a bouchnul do mé ruky s telefonem, který mi upadl na zem. V tu chvíli jsem se probudila, protože překročil mou poslední a nejvyšší hranici mé sebeúcty.

Tato zkušenost mě naučila důležitou lekci o sebeúctě a hranicích. Ukázala mi, jak je důležitá ostražitost, ale také varovné signály, které se objevují již na začátku vztahu.

Od odvahy opustit to, co nám škodí se ponoříme do umění zdravé sebekritiky, ale o tom zase příště....

Jeden můj postřeh nakonec:

Pevně věřím, že tento příběh bude pro všechny varování. Když zůstáváme v takovém nezdravém vztahu, obětujeme mnohem víc než jen čas. Obětujeme kousky sebe sama - svou hrdost, radost, své sny a svou sebeúctu....

Moji milí, nyní se upřímně zeptejte se sami sebe: "Jaké barvy má můj vztah?" Je plný jasných a teplých odstínů lásky, anebo je zastíněn šedými barvami nejistoty a napětí?